Michael Joseph Jackson (1958 - 2009)

 1964 - 1967

PŘÍPRAVY K DOBYTÍ ÚSPĚCHU (1964)

Po Michaelově úspěchu se z něj postupem času stával silný konkurent na pozici hlavního zpěváka vuči Jermaineho. Michael doposud hrál na bonga, ale jeho excelentní hlas nemohl zůstal pozadu, sám Jackie vyprávěl časopisu Rolling Stones, že Michael byl vůdčí typ skupiny již od začátku a tak se i choval, byl plný energie. Často si přehrával své idoly jako Dianu Ross, Sama Cookeho, Stevieho Wondera nebo Jackie Wilsona a snažil se jim být co nejblíže, jeho snaha se učit a napodobat je byla opravdu velmi chvalihodná.

Malý Michael Jackson

Nicméně i s tímto vzrůstajícím období přicházely smutné chvilky skupiny. Hoši již nemohli po škole si jít hrát se svými kamarády do parku nebo chodit do kina. Naopak před školou i po ní byli nuceni svým otcem, částečně i matkou, aby usedli za svoje hudební nástroje a dali se do práce. Joe byl velmi mazaný člověk a u svých synů vycítil obrovský talent, který byl potřeba vyvýjet i nelidskými prostředky. Proto se vždy usadil se svým páskem před chlapce a nařídil jim, aby hráli. Jeho výchova byla ale krutá, někdy až ohavně agresivní, sám Michael přiznal, že si nemohli dovolit žádný falešný tón, jinak by je svým páskem zbil. Dokonce potvrdil, že když jeho otec za ním chodívával, okamžitě se mu udělalo špatně z pocitu, že bude bit. Celý život snil o obyčejném tátovi, se kterým by se bavil a chodil na baseballové zápasy, toto přání se mu však nikdy nesplnilo. Jeho otec a někdy i bratři si z něj utahovali a dávali mu směšné přezdívky jako "Velký nos" atd (tato přezdívka byla jedním z důvodů, proč Michael se za svůj nos časem syděl a nechal si ho zmenšit). Přesto byl ale Michael vždy vděčný za Jeovi za pevnou ruku, kerá nad nimi vládla. Zastával teorií, že kdyby nebylo jeho, nikdy by s jeho pevnou rukou nedostal tam, kde byl.

Rodina Jacksonů byla zvenčí příkladem amerického snu, uvnitř se ale odehrával násilný teror

PRVNÍ VYSTOUPENÍ (1965)

V roce 1965 začínají opravdovou kariéru, když jako dětská skupina vystupují na dětské módní přehlídce v Glen Parku pod oficiálním názvem The Jackson 5. Skupina zpívá hit skupiny The Larks - Doin' The Jerk, se kterým slaví úspěch, Michael zde dostal možnost si zahrát na pouhá bonga.

The Larks - Doin' The Jerk, s tímto hitem skupina slavila úspěch v Glen Parku

Další velký krok udělal pro skupinu Joe, když zařídil svým synům angažmá v místním klubu Mr. Lucky's Lounge na Grant a jedenácté za 7 dolarů na noc. Chlapci se poté dostali na cesty po celé Indianě a vystupovali ve všech možných podmínkách. Setkávali se s uhavnými alkoholiky, narkomany, striptérkami a dalšími lidmi v této společnosti, bratři Jacksonovi tak viděli dohromady tolik ohavností a nelidských věcí, ve kterých se děti jako oni nikdy nepohybovali. Každý dolar nebo cent, který jim lidé vhodili na pódium si zasloužili, o tuto činnost se staral predevším mladý Michael, který sbíral peníze ze země do rodinné pokladny.

Mr. Lucky's Lounge, místo, kde Jacksonovi získali první angažmá

Skupina se následně objevila na Rooseveltově škole s písní My Girl od The Temptations. Ve složení Michaela, Tita, Jackieho, Marlona a Jermaineho soutěž talentů vyhráli a vytvořili si tak znovu po svém okolí jméno. Michael se na této soutěži ujmul se svým bratrem Jermainem střídavého sólového zpěvu, přičemž Michael zde ukázal své vyspělé taneční kroky. Velkou zásluhu na tomto úspěchu má především švagrová Joeho Bobbie Rose Jackson, která chlapce k této soutěži přivedla. 

Roosevelt High School

O několik měsíců později zpěváci předvedli svůj talent na Gilroy Stadium, kde se opět umístili suveréně na prvním místě a odnesli si tak velmi cenný kousek do své sbírky. Velkou zásluhu měl na tomto úspěchu samotný Michael, který svým zpěvem písně Barefootin' od Roberta Parkera ohromil publikum. Po okolí se tak začínala šířit nebezpečná fáma, že žádná další talentovaná skupina s nimi nechtěla vystupovat a jejich účastím se vyhýbala. The Jackson 5 se dokonce poprvé dočkávají vlastního článku v časopise Gary Post Tribune. 

Gilroy Staduim je dnes v rozpadajícím se stavu

CHITLIN CIRCUIT (1966)

Rok 1966 začal pro skupinu dlouhou koncertní šňůrou. Joe zajistil svým synům vystoupoupení nejen v okolí Gary, ale i v Chicagu, New Yorku nebo Washingtonu. Chlapci se pohybovali i na jihu USA a jejich životní rytmus byl tak velmi ostře narušen. Museli stávat ve tři hodiny ráno, cestovat celé dny a prakticky jim nezbyl žádný čas na zábavu. Své volné chvíle strávili na hotelu, v autech nebo zákulisí divadel. Michael později vzpomínal na doby, kdy byl nucen stávat ve tři hodiny ráno a se svými bratry cestovat celé dny po amerických městech. Po odehraném koncertu se skupina opět zbalila a odjela na jiný.

Svůj další úspěch zaznamenali v talentové soutěži o nejlepší zpěv singlů společnosti Motown Records. The Jackson 5 si vybrali I Got You od Jamese Browna a jejich vystoupení popopitelně porotu oslnilo nejvíce a chlapcům se tak podařilo svoji popularitu rozšířit. 

Motown Records patřila na konci 60. let mezi nejprestižnější hudební značku

I přes návštěvy všemožných ohavných míst si skupina vytvářela velký ohlas. Joe byl dokonce natolik odhodlaný, že jejich nahrávku poslal Berrymu Gordy, řediteli nahrávací společnosti Motown Records. Ta však za tři měsíce dorazila zpátky bez jakékoliv nabídky. Sen o nahrávací smlouvě po boku takových hvězd jako Stevie Wonder nebo Diana Ross se tak rozplynul během chvíle. 

POD VRCHOLEM (1967)

Rok 1967 se pro skupinu stal odrazovým můstkem. Hned na začátek vyhrala amatérskou soutěž talentů Memorial Auditorium v Gary. Svůj úspěch zopakovala i v chicagské soutěži Sunday Night Amateur Talent, kde se stala hned trojnásobným mistrem soutěže. Zde již mohla požadovat stejný honorář jako hvězdy programu a využít své slávy.

Apollo Theater, odrazový můstek pro The Jackson 5 v Harlemu

Další zajímavý večer prožila skupina v soutěži Multiple Winners Super talent. Zde se zařadili do stejné skupiny jako populární R&B složení Gladys Knight & The Pips. Svoji kvalitou si vysoužili vysněné místo v harlemské proslavené divadle Apollo Theater, které brali do té doby jako svůj vrchol kariéry. Dostal se jim pravidelný příjem a vystoupení, k dispozici měl i Michael shlédnutí Jamese Browna, kterého bral jako svého učitele tance. Vždy, když ho viděl na televizní obrazovce, učil se jeho kroky, často kamera zanamenávala pouze obličej samotného Browna, který Michaela vůbec nezajímal. 

James Brown byl pro Michaela učitel tance

V toto období si Jacksonů povšiml i tvůrce slavné Soul Train Don Cornelius, který tehdy pracoval jako DJ v chicágském rádiu. Při rozhovoru pro redakci časopisu Time přiznal, že když viděl Michaela Jacksona poprvé v 9 letech, nevěřil svým očím. ,,Je jen čtyři stopy vysoký, díváte se mu přímo do očí. Se svým hlasem a nohami dokáže úplně cokoliv. Byl takový už od jakživa, měl vše v sobě a to se nedalo říct o nikom jiném,'' netajil se Cornelius o Michaelově talentu. 

Don Cornelius, tvůrce hudebního televizního večera Soul Train

V ten samý rok se přišel Joe do kontaktu s new yorským právníkem Richardem Aronsem, jenž sliboval skupině další vystoupení a nahrávací smlouvu ve velkém studiu. Chlapci dostávali nabídky na koncertování po celém USA (New York, Kansas City, St. Louis, Philadephia, Washington, ...), objevovali se vedle mladých seskupení jako Delifonics, The Emotions, The O'Jays nebo The Vibrations. Svůj talent uplatňovali v každém divadle či sále a zájem o ně začínal být velký. 

TÝRANÝ TALENT

Seskupení bratrů se jevilo na pódiu pro každého jako příklad amerického snu. Vyhrávalo každou talentovou soutěž, zajistilo si stálé příjmy v určitých divadlech a jejich popularita se zdála nezastavitelná. To, co se ale dělo za oponou se ale jen málokdo dozvěděl. Po tvrdé výchově otce Joea to netrvalo dlouho a ruku k dílu přidala i Kathrine. Věděla totiž, že mohou se svými bratry mnohem výš a také se tomu podřizovali. Chlapci byli nuceni dřív ještě více, než předtím, výchova obou rodinů často hraničila s týráním a zneužíváním dětí. Michael v jenom z rohovorů přiznal, že svého otce se tak bál, že vždycky, když šel za ním se mu dělalo špatně. Svědectví Randyho Taraborreliho prokázalo, že otec své syny bil vším, co měl při sobě, svého syna dokonce jednou zamkl v divadelní šatně a šel popíjet. Existovaly i určité pochybnosti o sexuálním zneužívání, které přinesla LaToya (tyto výpovědy později vyvracovala Janet, včetně několika sourozneců).Samotý Joe přiznával, že své syny bil, nicméně pouze pro jejich dobro a hudební kariéru.